Chov ovcí

Východofriská ovce

Východofriská ovce pochází z holandsko-německých hranic. Bylo vyšlechtěno v Německu ve Fríské oblasti z původních severských maršových ovcí.

Je velkého tělesného rámce, s poměrně delšími nohami, užším hrudníkem. U beranů je hlava mírně klabonosá. Plemeno je bezrohé.

Plemeno je dojné s trojstrannou užitkovostí – mléko – maso – vlna. Východofríská ovce se vyznačuje vynikající mléčnou užitkovostí a plodností, při zachování ranosti. Plemeno má slabý vlnový obrůst na hlavě, spodině břicha a končetinách. Nádoj u toho plemena někdy přesahuje i 1 000 kg, v průměru však 600 kg. Tučnost mléka je až 7 %.

Plodnost se pohybuje okolo 200 %. Berani dosahují 80 –100 kg, ovce 60 –85 kg. Jehnice se zapouštějí při dosažení živé hmotnosti 45 kg, což je cca v 7 – 8 měsících. Jehňata je vhodné porážet ve věku do 5 měsíců při živé hmotnosti do 35 – 40 kg (nižší výkrmová hmotnost platí u čistokrevných zvířat, vyšší u kříženců s masnými plemeny). Denní přírůstky u telat v odchovu se pohybují mezi 200– 300 g za den, a to v závislosti na výživě a podmínkách chovného prostředí.

Roční produkce vlny (vlna smíšená) se u bahnic pohybuje do 5 kg u beranů do 7 kg. V ČR je plemeno chováno především v bílém rázu, některá stáda chovy mají také černý ráz. . Dospělá zvířata snáší dobře i vlhčí přírodní podmínky. Výkrm jehňat je nejúčelnější ukončit ve věku 4–5 měsíců do živé hmotnosti 35 kg, kdy jsou jehňata nejlépe zmasilá.




Máte dotaz?

Neváhejte se zeptat: