Historie

50 let chovu koní v Klokočově

Druhá světová válka způsobila velké ztráty našemu chovu koní. Ve snaze napravit tuto situaci v době co nejkratší, přistoupilo ministerstvo zemědělství k budování odchovných zařízení při některých státních statcích, mezi jinými i při Státním statku Vítkov.

Tím také začíná historie chovu koní v Klokočově, kde bylo započato s realizací tohoto úkolu v roce 1953. Jako objekt bylo pro tento účel vybrán Františkův Dvůr, ucelená zemědělská zástavba vzdálená asi 1 km od obce Klokočov, kterou v té době mělo k užívání JZD Klokočov. Spolu s objektem bylo pro zajištění provozu vyčleněno i 470 ha zemědělské půdy. Ihned po převzetí začaly adaptace stávajících stájí na vazné i volné stáje pro chov koní. Současně se připravovala výstavba nových stájí, která byla zahájena v roce 1956 a ukončena v roce 1959.

Rovněž se zakládaly oplocené výběhy a pastviny. Chovatelským záměrem, vyplývajícím z dlouhodobé plemenářské koncepce, byla produkce mohutných všestranně použitelných teplokrevných koní. Souběžně s Klokočovem byla uvedena do provozu farma Hořejší Kunčice, jejímž úkolem byl chov chladnokrevných koní typu Slezského norika. Delimitací v roce 1960 připadla tato farma pod nově vytvořený státní statek Deštná, kde však nebylo pro chov koní velké pochopení a v průběhu let 1961 až 1963 došlo k výraznému zhoršení jeho úrovně. Tehdejší rada ONV v Opavě proto rozhodla o přesunutí zbytku chovného stáda do Klokočova, kde byl stávající chov teplokrevných koní zrušen, plemenné stádo i dorost rozprodány a chovatelský program zaměřen na Slezského norického koně.

Toto typicky slezské plemeno tažného koně se začalo formovat ve druhé polovině 19. a začátkem 20. století, jako důsledek sílícího požadavku po výkonnější tažné síle, jak pro zemědělství, tak pro rozvíjející se průmysl. Původní chovný materiál lehčího typu byl určován požadavky C.K. ministerstva války. V tomto cílevědomě řízeném zmohutňovacím procesu byli použiti hřebci norického plemene, pocházejícího z alpských oblastí. Pojmenování tohoto plemene „Norik“ je odvozeno od starobylého názvu těchto oblastí z doby Říše římské (province Nordium). Potomci těchto importů v dalších generacích již byli označováni přídomkem „slezský“.

Chovné stádo slezských noriků bylo v následujících letech po převzetí početně zvyšováno a každoročním tříděním byla zvyšována jeho plemenná kvalita. Významným stimulem pro další chovatelský rozvoj byla zásadní změna názoru lesních závodů na používání koní v lesním hospodářství, která znamenala pronikavě zvýšenou poptávku po koních tohoto typu. V případě chovu koní v Klokočově to vyústilo v uzavření dlouhodobé smlouvy s podnikovým ředitelstvím Severomoravských státních lesů v Krnově na odběr 80 – 120 koní ročně. Na podkladě této dohody došlo v letech 1982 – 1985 k dalším stavebním akcím a bylo vybudováno nové ustájení s kapacitou 250 – 300 kusů a velkokapacitní sklad sena.

V roce 1988 tvořilo stádo matek 96 plemenných klisen a spolu s ročníky hříbat byl celkový stav 478 koní. V tomto roce odebrali lesní závody 118 koní pro práci v lese. V důsledku politických i hospodářských změn po roce 1989 došlo k postupnému snižování početních stavů. Docházelo i ke změnám majitelů. Po ukončení činnosti Státního statku Vítkov byla majitelem Klokočovská firma Promed, od poloviny roku 1997 je majitelem Vítkovská zemědělská s. r. o. se sídlem v Klokočově. V současné době je celkový početní stav 82 ks, z toho 35 plemenných klisen. Dochází postupně k oživení zájmu o tyto koně a to hlavně v rámci agroturistiky.

Věříme, že toto domácí slezské plemeno koní se podaří uchovat i pro naše potomky.

Jan Petrtýl



Máte dotaz?

Neváhejte se zeptat: